Čas od času některý potenciální klient zahajuje debatu nad spoluprací tím, že si hned v úvodu postěžuje na předchozí spolupráci s jinou marketingovou agenturou. Takové to: ‚‚Já se vám přiznám, že mám s marketingovými agenturami strašně špatnou zkušenost…‘‘ 

Mohlo by mi to možná lichotit. Potěšit. Motivovat. Tehdy ale zbystřím a zapínám radary. Příčiny klientovi nespokojenosti totiž hodně napoví o tom, jestli je vůbec v našich silách, aby s námi byl spokojený. Jestli je to vůbec v silách jakékoliv jiné agentury.

Pokud někdo nastoupí s tím, že v minulosti vystřídal už X agentur a ‚‚všichni byli blbci‘‘, snažím se ze spolupráce rychle vycouvat. Pravděpodobně bych se totiž dočkala toho, že bychom také byli za blbce.

Jasně, už jsem párkrát narazila na případy, kdy agentura navrhla řešení, nad kterým ‚‚normálně‘‘ uvažujícím marketérům zůstával rozum stát. Naštěstí ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že v drtivé většině případů se náš pohled na nastavení reklam lišil jen kosmeticky. Předchozí agentura prostě neodvedla špatnou práci.

Stojím si za tím, že valná většina marketingových agentur neodvádí špatnou práci

Co tedy všechny ty agentury, kde sedí v kanceláři jen ‚‚neschopní blbečci‘‘?

Mám takovou teorii, že jádro problému / kámen úrazu / slabina / jak jen to chcete nazývat se skrývá ve vzájemné komunikaci.

Například…

• Klient si představuje a přeje nemožné. A agentura mu nevysvětlí, že to takhle nejde. Takže je klient ponechán ve svých představách až do chvíle, kdy se setká s reálnými čísly. Probuzení je nemilé, výsledkem je naštvaný klient a ‚‚agentura plná blbečků a slibotechen‘‘.
• Klient sice stojí nohama na zemi, ale různá omezení různých komunikačních kanálů nebo časové horizonty pro dosažení určitých výsledků jsou pro něj stále spíš velká neznámá. Nikdo v agentuře se ovšem nenamáhá s tím, aby ho do těchto neznámých zasvětil. Výsledkem je zklamaný klient a ‚‚agentura plná blbečků a slibotechen‘‘.
• Agentura si naopak dá práci s tím, aby klientovi všechno vysvětlila. Představí možnosti a omezení, stanoví termíny, připravuje reporty. Klient ovšem omezení a časové horizonty chápe jen teoreticky. V praxi chce všechno hned. A pokud se všechno nestane hned, je klient zklamaný a ‚‚agentura plná blbečků a slibotechen‘‘.
• V nejhorším případě je agentura připravená na značkách, ale klient nespolupracuje, nekomunikuje nebo háže agentuře klacky pod nohy tím, že zasahuje do ověřených postupů. Výsledek? Zklamaný klient a blbečci v agentuře, jak jinak.

Znovu opakuji, že většina agentur opravdu dělá svou práci dobře. Konečně, těžko by jinak mohly fungovat déle než jeden nebo dva roky. Ruka trhu funguje nemilosrdně a spolehlivě pro všechny bez rozdílu. Až se jednou naučíme komunikovat, bude dobře (nejen) ve světě reklamy a marketingu.